ASTROLOGIE
Jedni z prvních zakladatelů byli Chaldejci (pozdější Babylonie, dnešní Irák), a to před pěti tisíci lety. V Číně se první zmínky o astrologii datují až do 2000 let př. n.l. Dalším epicentrem byla Indie a Mayové v oblasti Střední Ameriky. Kolem roku 500 př. n. l. se astrologie stala součástí řeckých studií, takže se jí zabývali také filozofové, jako je Pythagoras a Platon. Astrologie se ve středověku stala významným pomocníkem královské rodiny v plánování událostí. Horoskopy podle dne narození nebyly ještě tolik rozšířené, protože jen málo lidí znalo přesný den svého narození.
Plinius starší (23-79 n. 1.), římský učenec, je autorem mnoha významných textů. Plinius popisuje Chaldejce jako uctívače Měsíce. Tvrdí, že jejich astrologie byla založena na pohybech Měsíce a zvěrokruh byl rozdělen podle lunárních domů. Je dokázáno, že astrologie starého Egypta byla orientována také na Měsíc. Dokonce i v Římě se císař Augustus neřídil podle slunečních, ale měsíčních znamení horoskopu.
V letech 139-161 n. l. psal své poznatky muž jménem Ptolemaios. Starým Řekům astrologii představil Alexander, který ji přinesl z Egypta a Babylonie. Okamžitě si získala velkou popularitu. Vznikaly první horoskopy, které měly usměrňovat důležitá rozhodnutí. Chaldejští astrologové usazení v Aténách se rychle proslavili a zbohatli. Nero byl toho názoru, že obyčejný člověk by neměl umět číst ve hvězdách, protože hvězdy mohou předpovídat vzpoury a spiknutí. Totéž se opakovalo u pozdějších evropských panovníků, včetně královny Alžběty. Na druhé straně však Nero a jeho žena i královna Alžběta měli své dvorské astrology. Pokud se předpověď nenaplnila, byli posláni do žaláře nebo předhozeni lvům.
Astrologie a astronomie byly považovány za jeden obor až do počátku 17. století, kdy přišel Koperník se svou teorií, že středem vesmíru není Země, ale Slunce. Dnes už známe dva typy astrologické nauky: heliocentrická (studium planet z pozice Slunce) a geocentrická (studium planet z pozice Země). Geocentrická astrologie je v současné době nejpopulárnější.
Z vesmíru na nás působí energie, které mají vliv jak na naše chování, tak i na naše myšlení. Již od samého počátku civilizace pozorovali lidé oblohu ve snaze lépe porozumět vztahům mezi lidským rodem a vesmírem. Astrologie je nejstarší věda a měla obrovský vliv na historii lidstva. Opakování nebeského úkazu, jakým byl východ a západ Slunce, dodávalo klid a nový pocit jistoty. Naši předkové chápali tento kontrast jako zásadní rozdíl mezi nebeským a pozemským. Každá planeta má svou psychologickou úlohu a souvisí s různými stránkami naší osobnosti. Astrologie je nauka o pohybech vesmírných těles a jeho vlivu na lidskou činnost a vědomí. Tyto povahové rysy jsou dány postavením planet a jejich vzájemnými vztahy. Astrologie pozoruje vzájemné působení hvězd, planetárních cyklů a událostí na Zemi. Nejznámější oblastí astrologie je popis vztahu postavení planet v okamžiku narození člověka a sestavení astrologického diagramu zvaného horoskop. Jako jedna z mála filozofií nás učí, že vše je vzájemně propojeno, nic neexistuje samo o sobě. Naše jednání a reakce jsou určujícím faktorem pro náš život. Někdy musíme projít několika podobnými situacemi a zkušenostmi, než je správně vyřešíme. Vesmír je složitou souhrou cyklů a sil, opačné polarity, které se navzájem formují a samy jsou součástí vyšších cyklů. Astrologové si tuto souhru uvědomují a snaží se ji chápat prostřednictvím symbolů. Astrologický diagram je jedna velká záhada a záleží na každém jedinci a jeho každodenních rozhodnutích, jak jej zvládne. Každým rozhodnutím formujeme nadcházející energii a strukturu života. Astrologie využívá spletitosti, simultánnosti, subjektivity a objektivity. Objektivně měří čas podle cyklů planet a na základě jejich trvání pak poskytuje unikátní perspektivu. Subjektivně pracuje prostřednictvím hlubokého symbolismu a k poznání dochází studiem souvislostí.
Účelem je snaha o nalezení vztahů mezi tím co se děje na obloze a vývojem jedince a událostí na Zemi. Astrologie zastává názor, že přirozený běh událostí tvoří kruh neboli mandalu. V 3600 kruhu prožíváme každičký okamžik bytí, individuálního i kolektivního. Každý stupeň je samostatnou částí kruhu, avšak kruh může existovat jen za přítomnosti všech součástí. Mandala je symbol všeho stvoření, vynikající samostatně fungující formou, která nemá začátku ani konce. Kruh je symbolem vesmíru i lidstva zároveň. S tímto kruhem souvisí veškeré životní aktivity. Jeho stavba vyjadřuje i časové cykly.
Slunce a Měsíc představují v astrologii dvě hlavní světla, která odpovídají cyklu dne a noci. Na základě tohoto rytmu sestavily rané kultury sluneční a lunární kalendář používající hodiny, dny, měsíce, roky. V psychologické rovině je symbolické spojení Slunce a Měsíce chápáno jako mystické manželství, reprezentující spojení protikladů v nitru jednotlivce. Podle terminologie východní filozofie je toto spojení charakterizováno principy jin a jang, neboli mužskými a ženskými.
Osobní horoskop je jakousi mapou znázorňující přesné pozice planet naší sluneční soustavy ve vztahu k Zemi v okamžiku narození člověka. Základní forma astrologického čtení se skládá z deseti planet a dvanácti znamení zvěrokruhu.
